Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Datum a čas

Dnes je pondělí, 25. 6. 2018, 5:48:28

 

.

 

Nastavení délky holí.

Aktuální počasí

Počasí dnes:

25. 6. 2018

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky. Denní teploty 17 až 21°C. Noční teploty 11 až 7°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

.

Jitka Kulhánková
10. 4. 2018 09:52
Nordic walking kolem Skalné u Chebu 8.4. 2018.

V obci Starý Rybník, když jsme tam vystoupili z aut, vůbec nebylo vlídno. Ale na cyklostezce směrem ke Skalné občas sluníčko zablikalo a na hradě Vildštejn už jsme začínali odhazovat oblečení. Místo hradního pána nás na úpravném nádvoří uvítala jakási povětrná ženština v kleci a kozičky v ohradě. Slíbili jsme si, že se sem vrátíme na průzkum hradní restaurace.
Jaro se ještě úplně nevyklubalo, ale ze suché trávy nabídlo na kašel květy podbělu. Lesními a polními cestami kolem potoků a potůčků s průzračnou vodou, jsme se kolem smutných pozůstatků Mášova mlýna propašovali přes státní hranici až k altánku nad pramenem léčivé minerálky. Po občerstvení a odpočinku v německém hvozdu jsme se navrátili ze zahraničí do vlasti, abychom obchvatem dobyli již zmíněný Vildštejn. Po slavnostní hostině v rytířském sále jsme se odplížili zpět ke Starému Rybníku.
Co mě na trase nejvíc oslovilo? Hrázděné domy, mnoho dalších opravených staveb ve Skalné – rodišti Pavla Nedvěda a zanedbaný park s pozůstatky pomníčků a připomínek první světové války. A hlavně návrat ztraceného táty i bráchy naší hůlkařské bandy Zdeňka. A Milanova nekonečná invence ve vymýšlení tras. A taky, že nás bylo sedmnáct. A ještě, že Jirka zase přišel s novými verši o lásce… 
Děkuji všem za spoustu krásných fotek. Přidávám pár těch svých, taky na fb, samozřejmě.
Jitka Kulhá… smiley.gif
Jitka Kulhánková
5. 4. 2018 10:26
Jarní rozloučení se zimou nebo zimní vítání jara?
Osm statečných a jednoho černého psa doprovázela arktická zima a do morku kostí pronikal sibiřský severák, který po sněžných pláních vířil sníh a snažil se měnit směr našich kroků. Chvíli jsme pochodovali na sever, chvíli na jih, bylo to jako dobytí severního pólu, jen jsme šli z Údrče do Údrče s odskokem na Skoky.
Smutek i naděje na nás padly u kostela ve Skocích.
Na těch třinácti kilometrech jsme se bořili do sněhových jazyků, klouzali po náledí, kličkovali mezi opět zamrzajícími rybníky, vzdorovali vichru na pastvinách, prodírali se houštinami a bořili se na zdánlivě bezpečném ledu do bažin. Přesto Jirka dokázal recitovat báseň o lásce, která je jako špatná kobyla… Potkali jsme dvě stáda srnek, jednu osamělou lišku a dva chalupáře s dovádivými psy pod pět set let starou lípou. Prošli jsme vylidněnými vesničkami s domy rozpadlými i opravovanými. Ještě jsme stihli kochat se tou krásnou zasněženou krajinou mezi Bochovem a Žluticemi, kterou zdobí kapličky, pomníčky připomínající dávné obyvatele a boží muka. Nebyla to pro nás muka, ale přece jen to byl nejdrsnější výšlap našeho dosavadního putování. Železným ženám a mužům zdar! A Milanovi dík! Jitka Kulhá… 
Fota budou na fb.
20. 6. 2016 22:46
lehce promočená zpráva
Nedělní ráno 12. června 2016 bylo poněkud nevlídné, zamračené a deštivé. Leč v průběhu naší walkingové trasy ze Svatavy-Podlesí se vyloupl vlažný, místy i slunečný den. V plném slunci jsme minuli ranč Vránov, v pískovcovém lomu našli drobné zkameněliny a bylo nám krásně na světě. Vykoupaná příroda byla voňavá a nabízela jako vždy malebné lesní cesty. Ve vzduchu bylo cítit houby - a ejhle, přímo na pěšině kovář. A pak další a další. Tak proč by je nepřinesl Jirka Jarušce k večeři? Potoky byly plné vody, ale našla se i lávka k jejich překročení. Že může být prkénko mostku nejen zlomené, ale i slizké, jako namydlené, jsem poznala při náhlém pádu, kdy jsem prudce poklekla a políbila bahnité předmostí. Úspěšnější bylo překročení jiného potoka se žlutooranžovou důlní vodou - jen na naházených větvích na hladině. Minuli jsme úpravný Luh nad Svatavou a mokré louky s vysokou trávou nás zavedly ke kraslické trati a k zastávce Hřebeny. Cestou jsme obdivovali půvabný dávný hotel Hubertus se smírčím křížem a bývalou papírnu, dnes zrekonstruovanou budovu s kulturním zázemím.
Dobyli jsme ztečí hrad Hartenberg, Milan si zahrál na umrlce, pohovořili s příjemnou prodavačkou v kiosku a průvodkyní v jedné osobě. To už zdáli bouřilo. Než jsme prošli starými ovocnými sady a alejemi k silnici, začal deštík, déšť, liják, průtrž. Nebe bouřilo a metalo blesky. Nikdy si nestoupej při bouřce pod strom, praví známé pravidlo. Ovšem máš-li si v krajině vybrat mezi loukou s řadou stožárů vysokého napětí, kam nás Milan směroval, a starou jabloní opodál, není co řešit. Jako slepice jsme se pod široké větve symbolického úkrytu uchýlili, někteří nadskakovali při každém zablesknutí. Když se průtrž změnila jenom v liják, pokračovali jsme po silnici a posléze loukami v naplánované trase směr Habartov-Rád. Cestu kolem rozvodněného rybníka s okolními bažinami jsme ovšem nezdolali, jen Milan s Jirkou se tam pokoušeli zahynout. Raději jsme se vrátili na méně bahnitou cestu, která však procházela areálem pily, hlídané podle varování na plotě zlým psem. Sebrali jsme odvahu, Jirka ještě odvážněji zvedl hůlku, že by nás jako bránil, ale nedostal příležitost, pes nepřišel. Přestalo pršet, když jsme dorazili k domku Milanových známých v Anenské vsi. Nabídku na usušení a případné převlečení do suchého jsme s díky odmítli – nebylo se převléknout do čeho a usušení by si vyžádalo nejméně ještě celé pondělí. Už nám bylo jedno, jdeme-li mokrou trávou, bahnem, nebo rovnou louží. Mokré nepromokavé bundy se na nás lepí, Lukáš vyhlašuje Miss Mokrá bunda. Hlavně, že se bouřka vzdálila a černé mraky plné vody se odsunuly sice na dohled, ale jinam. Riskantně jsme sešli ze silnice do spleti pěšin kultivovaného důlního území. Deštivý živel si nás tu ale opět našel. Voda nad námi, voda pod námi, Svatava s auty v nedohlednu. Jistě tam brzy budeme, vykračujeme si po upravené silničce mezi mladými borovicemi. Byli jsme, ale jinde - u zátarasu, téměř na okraji důlní jámy. Vracíme se zpět, pak ještě několikrát měníme směr a cesty různé schůdnosti, už plánujeme, jak tam někde v dešti a bahně přenocujeme. Rosťa se začíná posilňovat lesními jahodami, Milan neúnavně kontroluje svou navigaci, Zdeněk z vody na cestě obdivuje vodní hladiny tůněk a jezírek podél cesty. Lucka s Káťou, zahaleny ve svých dlouhých kápích, neúnavně šlapou, Jirka spěchá vpředu, aby se mu asi nezapařily ty houby, Lukáš a já se vytrvale chechtáme absurditě celé situace. Když už máme pocit, že slyšíme jezdit auta, tedy jsme na dosah civilizace, ozve se: Co je toto? To čelo pochodu dorazilo k rozvodněné strouze. A tak všichni rezignovaně vstupujeme do valícího se proudu, samozřejmě v naší luxusní trackové obuvi, která teď připomíná zabahněné laptě ruských mužiků. Nejvíc hudruje Lukáš, který si ráno své zánovní botky čerstvě nasprejoval proti vlhku, a přesto mu jimi protéká potok. Pak už to bylo snadné. Průvod čvachtajících vodníků prošel kolem prvních domků Svatavy, probrodil se travnatou pěšinou podél řeky k mostu a zpět po druhém břehu k dalšímu mostu, aby u šťastně nalezených aut zjistil podle zmateného endomonda, že v bahně, lijáku a bouři probloudil víc jak dvacet kilometrů. Bylo to překrásné, a bylo toho dost...

28. 9. 2015 19:11
Všem účastníkům "zájezdu" na Šumavu moc děkuji za víkend plný dojmů a krásných zážitků. Byli jste skvělí a jsem ráda, že jsem s Vámi mohla prožít dva bezvadné dny. Naprosto jsem se oprostila od starostí a povinností
všedních dnů. Děkuji Zdenkovi za pozvání a organizaci akce, Petrovi za bezpečnou cestu a písničky zpívané od srdce, Monice a Jitušce za spřízněnou duši, Lukymu za jeho milý úsměv, Jitce Hornerové za přípravu našich tras, obětavé řidičce Blance, našim bezvadným manželským párům, kteří nezkazí žádnou legraci a samozřejmě oběma pejskům, kteří již neodmyslitelně patří k naší partě.
Přeji Vám krásné slunečné babí léto a vyléčení všech fyzických i psychických
bolístek. Eva:-)
5. 7. 2015 16:24
Kulhánkovic Eden aneb setkání matadorů Nordic Walker.cz

Jsem rád, že jsem ten Kulhánkovic ráj konečně navštívil a taky doufám, že ne naposled.
Děkuju Jitce a panu Kulhánkovi za pohostinnost, úžasný prostředí a milou společnost.
Všechny jsem vás zase rád viděl a bazén jako středobod včerejší existence byl naprosto dokonalou záležitostí.
A to vůbec nemluvím o buchtách a polívce, protože díky nadměrně vyvinutým chuťovým buňkám vypadám jako slon.

Obdivuju upřímně domácí za práci, kterou tam odvádějí, díky který to tam vypadá tak skvěle. Naprosto dokonalá trucovna pro útěk z civilizace.
Moc se mi tam líbilo naprosto všechno. I Nordic Walking výšlap se dle fotek zdařil výborně, ale v těchto vedrech nemám na výkony ani pomyšlení, tak se omlouvám za neúčast, ale relax u bazénu byl báječnou náhradou a vůbec nelituju, že jsem hůlky použil tentokrát jen jako dekoraci :-).
Přeju všem krásný léto a děkuji za vše.
Ahoj.
Azbest
Jitka Kulhá... :-)
12. 5. 2015 21:33
Děkuji všem, kteří v Konstantinových Lázních byli, za účast, pochopení, ocenění, kamarádství a za všechny legrácky a srandičky, které nás cestou doprovázely. Od návratu mám v duši nesmírnou pohodu a pořád si zpívám některou z nočních písniček, které nám Azbest věnoval. Díky!
11. 5. 2015 14:04
Děkuji moc naší báječné Jitce Kulhánkové za skvěle vymyšlený, zorganizovaný a po všech stránkách vymazlený výlet do Konstatninových Lázní, kde jsme v krásném prostředí užili Nordic Walking snů.
Poděkování patří i Alence Míškové za pomoc s přípravou a průběhem akce.
Výborné ubytování, trasy které vymysleli společně s Radkem, návštěvy palačinkárny, Studánky lásky, lázeňského termálního bazénu, zvířecí farmy, spousty historických a přírodních památek i pzzantérie nám pobyt zpestřily tak, že jsme celý víkend jen přijímali blaho ve fajn kamarádské atmosféře.
Nachodili jsme přes 40km, i počasí nám přálo a celé to bylo úplně skvělé.
Veliký dík Jitko!
11. 5. 2015 14:02
Všem skvělým „účastníkům zájezdu“ do Konstantinových Lázní děkuji za bezva atmosféru. Největší dík však patří hlavní organizátorce, věčně optimisticky naladěné Jitušce, která společně s Ájou a Radkem bezchybně připravili neuvěřitelně bohatý program. Chci se s Vámi jen v několika řádcích podělit se svými dojmy z mimořádně zdařilé společensko- sportovně- kulturně- gurmánské akce. Nevěřila bych, co se může zažít v pouhých třech dnech. Nelze vypsat vše- příjemné prostředí penzionu Flora, poklidná atmosféra lázeňského městečka, osvěžující brouzdání v potoce, nádherné vyhlídky na louky a stráně zdejší krajiny, kvetoucí stromy a keře, honosně vyhlížející památné stromy, skromně se tvářící kapličky, pohled na zatopený lom s okolními skalisky, páteční slunečné a teplé odpoledne s pohodovou atmosférou při opékání uzenin všeho druhu, koupel odvážných nahých děv, které zčeřily hladinu vody a vystoupivších na břeh coby vodní víly, obětavá fotografka Romanka, náročnější sobotní celodenní výšlap s návštěvou mnoha památečních stavení, několikeré přecházení potoka Hadovka přes viklavé lávky z klád, věčně někam prchající keškařka Dáša, strmé a úzké „kozí stezky“ vysoko nad potokem s hlubokým a strmým srázem, žlutá pylová oblaka, cválající a vodou se brodící koníci, pád Jitušky do bahenní lázně a následná očista její sedací části Lukym, výstup na hrad Gutštejn, deštík, bouřka, žlutavé zbarvení našich bot i bund, Žolík poskakující i vyhlížející ze suchého pelíšku batohu svého páníčka, jízda zdejší lokálkou, palačinkárna zdecimovaná naší „slanou“ objednávkou, osvěžující koupel v teplém lázeňském bazénu, cvičení aerobiku ve vodě, očistný pobyt v sauně, procházka Kneippovým brouzdalištěm, večerní zábava s rozjásanou všechny bavící Olinkou, vtipné Lukyho hlášky, hbité prsty Azbestovy ruky, které se roztančily po strunách jeho kytary, známé písně, které vzaly za srdce a popěvoval si je i majitel penzionu, dojatá Jituška, výstup na hrad Krasíkov, památník na počest poražených vzbouřených sedláků, návštěva mydlárny, horký zázvorový čaj, nádherné květy smrků, žlutá žabka skákající do Hadovky, srny upalující po rozkvetlé louce, slepýš ztrativší svůj ocásek, nekonečné čekání na skvělou pizzu……..To jsou mé postřehy, pocity, dojmy, které mám v srdci a nikdo mi je již nevezme. Děkuji Eva
Zdena Heřmanová
11. 5. 2015 13:54
Chci touto cestou poděkovat všem čtyřem lidičkám,kteří se angažovali v přípravě nádherného víkendu v Konstantinových lázních.Výšlapy byly připraveny i pro méně zdatné,viděli jsme spoustu nádherné přírody a večery s kamarády a kytarou -co si víc přát.Děkuji.
zdenka Heřmanová
19. 4. 2015 08:39
Děkuji za nádhený výšlap,nádherný výhled,nádherně zdravé kopřivy a nádherně žluté narcisy.Viděli jsme i první probuzenou zmiji,pstruhy v potoce-co si přát více.jedno přání ale mám-vrátit se na podzim na onu vřesovou louku.Děkuji,děkuji.ZdenaGIGdlhf
18. 4. 2015 20:33
Zdravím účastníky zájezdu na Šindelovou,
jak už jsem avizovala, zjistila jsem jak se jmenovala ta obec, kudy jsme scházeli do údolí, kluci tam vymetávali sklepy a my fotili kvetoucí louky.
Jsou to Milíře, kde se dělalo dřevěné uhlí. Dnešní prochajda byla parádní, už proto že tenhle kout mám velice ráda. Děkuju Dáša




Milíře (Kohling)
Pojmenování obce bylo odvozeno od milířů na pálení dřevěného uhlí, které se zde hojně vyskytovaly. První písemná zpráva o Milířích je z roku 1583, od roku 1850 byly samostatnou obcí. Zánik obce je spojen s jejím vylidněním po odsunu německého obyvatelstva. V 50. letech pak došlo k demolicím opuštěné zástavby. Obyvatelstvo se živilo především těžbou dřeva a jeho vypalováním na dřevěné uhlí. Toto uhlí se dováželo i do nosticovských železáren v Šindelové a Rotavě. Mimoto se zde pěstovalo žito, oves, ječmen a brambory. V Miliířích stála od konce 19. století škola. Byla zde pila, mlýn a myslivna. Ze spolků zde vyvíjeli činnost dobrovolní hasiči, střelci a cyklistický spolek. Pošta a kostel byly v Krásné Lípě. K Milířům patřila osada Javořina (Ahornswald), která s Milíři prakticky splývala. Její pojmenování bylo odvozeno od většího výskytu javorů v této oblasti.
19. 1. 2015 20:53
Milý Zdeňku,
jste milý a dobrosrdečný člověk, který spojuje lidi a dává jim moudré rady:-)
Byla jsem včerejším výšlapem tak nadšená, že jsem dnes s Nelkou vyrazila zase do přírody a vůbec mi nevadilo, že není "dokonalé" počasí.
Ani mě nic nebolelo, jen jsem svoje tělo cítila více "do hloubky". Probudil jste ve mně radost z pohybu a jsem Vám za to moc vděčná:-)
Ráda bych si od Vás koupila NW hole a chodila každý den v Chodově, jednou týdně mi to prostě nestačí:-)
S úctou a vděčností
Monika z Chodova s Nelinkou v růžovém oblečku
Jitka Kulhánková
5. 1. 2015 11:54
Ahoj, všichni,
chodím s naší partou, tedy s vámi, už asi třetí rok. První letošní vejšlap kolem Andělské hory byl obzvlášť povedený. Zvládli jsme kluzký terén i sněhovou vánici, v níž jsme si dokázali i opéct buřty. To vše nám ještě zvýšilo naši dobrou náladu. Je príma, když v kteroukoli roční dobu najde člověk na určitém místě bandu spřízněných duší.
Je mi s vámi moc dobře a těším se na vše další. Zdeňkovi a Petrovi jako zakladatelům našeho setkávání moc děkuju! Jitka

zdenka Heřmanová
5. 1. 2015 09:01
Tolik krásné přírody a chvilek s lidičkami hůlkovými jsem nezažila ,jako zažívám teď,když chodím s vámi všemi.Zlatý hřeb je opravdu Zdenda,který vám už jen svým stříbrným úsměvem dodá energii.Výstup na Milešovku a hrad Koštálov byl náročný,ale díky mlze jsme to zvládli,protože jsme neviděli kam až vystoupáme.Ovšem výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem na konci stále vedou!!!Těším se na další výšlapy,stojí to zato!!!!!Zdena
4. 11. 2014 17:47
[b]Pro john+john123 (což bude jedna a tatáž osoba) vkládání reklamních textů a odkazů na své komerční aktivity bez dovolení považujeme za neomalenost a drzost.
Takové texty se zde nacházet nebudou nyní, ani v budoucnu, takže se podle toho laskavě zařiďte.
Děkuji za pochopení.
Zlý strýček administrátor.
17. 8. 2014 14:10
Ahoj Zdeňku, Petře, přátelé,
včerejší sobotní den byl od ranních hodin velmi proměnlivý a dalo se předpokládat, že i plánovaný výlet bude pln překvapení. Již při příjezdu na Březovou jsme byli přivítáni kropičkou vody. Spršky deště průběžně střídaly i sluneční paprsky. Nasávali jsme čerstvý vzduch obohacený o léčivé silice lesa. V družném hovoru jsme dorazili na Kladskou. Zde jsme navštívili interaktivní výstavu o fauně a flóře Slavkovského lesa. Po zhlédnutí poučného filmečku ve 3D jsme se plni vědomostí vydali na stezku kolem jezírka na Kladské.
Po klouzajících hatích jsme doklouzali ke zlatým rybkám, hravým kačkám a záludně vyhlížejícímu dřevěnému krokodýlu. Posilněni držkovou polévkou a borůvkovými knedlíky jsme vyrazili na zpáteční cestu. Petr se snažil trhnout rekord ve sběru hub. Většina z nás v čele s naším Rikitanem, opustila „suchou cestu“ a vyrazila ještě po „sušší“. Prodírali jsme se mlázím, vysokou trávou, borůvčím, přeskakovali jsme kořeny a balvany, nořili jsme se do rašelinišť a nasáklých mechorostů. Neplánovaně jsme pokořili i druhou nejvyšší horu Slavkovského lesa Lysinu. Plánovali jsme již bivakování ve zdejších hvozdech. Nakonec jsme se vynořili ze spleti záludností lesa a šťastně došli a dojeli do cíle.
Paralelně s námi poprvé v životě zabloudil v  lese i Petr. Ten se snažil být na domluveném místě včas, což se mu podařilo zásluhou „našeho malého, asi půlhodinového“ zpoždění. Stál tam sám samotinký. Aby vše nebylo jednoduché, signál pro mobilní telefon nebyl k mání.
Nevím, kdy jsem se naposledy tolik nasmála a prožila tolik zážitků během jediného dne. Děkuji všem za krásný den. Zdeňku, právě to neplánované je to nejúžasnější. To si všichni budou pamatovat. Díky. Eva
Milada
23. 3. 2014 15:08
Ahoj,
v sobotu jsem se zůčastnila své první akce s prima partou lidiček, kteří se Nordic walkingu věnují už delší dobu. Měla jsem obavy, že to nezvládnu a budu jako poslední zdržovat. Ale překvapilo mně, jak dobře se mi šlo, žádné zdravotní problémy se nedostavily. Trochu nás potrápil déšt, ale to nám nevadilo. Těším se na další výlet a na fajn lidičky. Je dobře, že se našlo pár nadšenců, kteří lidem jako já umožnují poznat, jak úžasná může být chůze v přírodě.

Děkuji.cheesy.gif Milada.
22. 1. 2014 22:32
Kateřino,
když nám dáte vědět, že přijedete, budeme rádi a i informace, že máme vzít jedny hole navíc, se nám bude hodit.
Ale i kdybyste se rozhodli na poslední chvíli a nenapsali, nebude to problém.
Vyřešíme všechno k Vaší spokojenosti.
Budeme se těšit.
Petr
20. 1. 2014 19:22
Ahojky,
v neděli jsme byli na 1.lekci NW se Zdeňkem jsem z toho ještě dnes unešená a v úplně skvělé náladě.Pokud se mi podaří přesvědčit manžela tak bychom se k vám připojili tuto sobotu na Dyleň.Chystáme se na hory,ale sníh nám nepřeje,tak bychom vyrazili s vámi.Jen nevím jestli se máme předem ohlásit,abyste s námi počítali a jestli stačí až v pátek.Já už bych měla mít hole svoje,jen manžel by potřeboval půjčit.
Kateřina
Jitka H.
30. 6. 2013 17:23
Jako úplný amatér a laik jsem se v sobotu 29.6. vyrazila s partičkou nadšenců na "Putování po zaniklých obcích..". Absolutně jsem nevěděla co mě čeká a jestli to vůbec zvládnu. Chůzi do kopce zrovna nevyhledávám : Všechny mé obavy se po chvíli rozplynuly, a ikdyž nás trochu potrápil déšť, procházka byla prostě úžasná wink.gifsmiley.gif. Nabilo mě to enrgií a pohodou. Oceňuji profesionální přístup k nováčkům a už se těším na další výlet cheesy.gif . Jitka H.

Stránka