2018

V obci Starý Rybník, když jsme tam vystoupili z aut, vůbec nebylo vlídno. Ale na cyklostezce směrem ke Skalné občas sluníčko zablikalo a na hradě Vildštejn už jsme začínali odhazovat oblečení. Místo hradního pána nás na úpravném nádvoří uvítala jakási povětrná ženština v kleci a kozičky v ohradě. Slíbili jsme si, že se sem vrátíme na průzkum hradní restaurace.

Jaro se ještě úplně nevyklubalo, ale ze suché trávy nabídlo na kašel květy podbělu. Lesními a polními cestami kolem potoků a potůčků s průzračnou vodou, jsme se kolem smutných pozůstatků Mášova mlýna propašovali přes státní hranici až k altánku nad pramenem léčivé minerálky. Po občerstvení a odpočinku v německém hvozdu jsme se navrátili ze zahraničí do vlasti, abychom obchvatem dobyli již zmíněný Vildštejn. Po slavnostní hostině v rytířském sále jsme se odplížili zpět ke Starému Rybníku.

Co mě na trase nejvíc oslovilo? Hrázděné domy, mnoho dalších opravených staveb ve Skalné – rodišti Pavla Nedvěda a zanedbaný park s pozůstatky pomníčků a připomínek první světové války. A hlavně návrat ztraceného táty i bráchy naší hůlkařské bandy Zdeňka. A Milanova nekonečná invence ve vymýšlení tras. A taky, že nás bylo sedmnáct. A ještě, že Jirka zase přišel s novými verši o lásce… J

Děkuji všem za spoustu krásných fotek. Přidávám pár těch svých, taky na fb, samozřejmě.

Jitka Kulhá…:-)